Z ptačí perspektivy

Je krásný letní den, slunce svítí, sedím v zahradě a vychutnávám si štěbetání ptáků. Občas zahlédnu, jak se ti opeřenci prohánějí mezi keři. Jejich přírodní hudba mě vždycky nabije energií.

Všudypřítomný život kolem nás, to je nesporná výhoda vlastní zahrady. Můj syn, který se většinou nezastaví ani na chvíli, ptáky nadšeně poslouchá. Dělá to snad od narození. Těším se, až ho budu učit, jak se který ptáček jmenuje, a jaký je jeho hlas.

Podobně si to představuje mnoho majitelů zahrad. Jenže řada z nich má zažité určité stereotypy, které život v zahradě příliš nepodporují. Přeci jenom, v pravidelně chemicky ošetřované a především na podzim řádně čištěné zahradě o živáčka nezakopnete.

V zahradě, která má být pro okolní život vstřícná platí, že méně je někdy více.

Většinou jsou představy o tom, jak má taková správná zahrada vypadat celkem jednoznačné. Stále převládá názor, že nejlepší je trávník pěkně na krátko, každý koutek pečlivě uklizený (hlavně od starého dřeva a listí), k tomu okrasné kamínky a možná pár keřů, které nedělají neplechu.

Někomu se to líbí, což je v pořádku. Ale zbytečně bude v lednu sypat do krmítka na zahradě, kde se ptáci v létě přiotrávili toxickým hmyzem, a kolem dokola je zelený akorát tak anglický trávník, takže se přeživší ptactvo nemá ani kde schovat.

Pokud chceme do své zahrady přilákat nějaké opeřence, musí mít v první řadě kde bydlet. Mají rádi vysoké i nízké stromy, někteří keře. Většinou nejsou nijak nároční. U nás se jedna sýkorka pravidelně zabydluje i s mládeží ve starém sloupku v plotě. Rozhodně nic nezkazíte ptačí budkou.

Za druhé je třeba poskytnout jim nějakou potravu. Ideálně takovou, kterou si sami najdou. Přeci jenom si ubytování rádi odpracují a budou s radostí sezobávat hmyzí škůdce. Pokud už se u nás nějací opeřenci zabydleli, je dobré, myslet na ně také v zimě.

Mnoho lidí začne řešit zimní přikrmování ptáků, až když napadne sníh nebo udeří silné mrazy. Se samotným přikrmováním je ale ideální začít někdy v říjnu/listopadu a vydržet to asi tak do března (podle počasí). Ptáci si zvyknou a naučí se na krmítko pravidelně létat.

Nikdy ptákům nedáváme kořeněné zbytky z kuchyně, natož pak zkažené potraviny. Nejraději si pochutnají na slunečnicovém semínku, ale postačí již hotové směsi, které koupíte na každém rohu. Pokud necháme na stromě pár jablek, poděkují nám především kosi.

Pozor na to, co ptákům do krmítka dáváte!

Nejenom v zimě, ale také za horkých letních dní nás ptáci potřebují. V tuto dobu vysychá většina přirozených zdrojů vody. Ta se tak stává těžko dostupnou, ale velmi ceněnou komoditou. My můžeme pomoc pítkem či koupátkem,  které je dobré umístit do stínu.

Vodu v něm pravidelně měníme, aby se nekazila. Nesmí být příliš hluboké a umístíme ho dál od keřů, kde by mohl číhat nějaký ptačí predátor. Zachováme ho i v zimě, když panují silné mrazy. Díky tomu budeme mít na zahradě parádní podívanou v podobě ptačí očisty.

Aby bylo naše soužití s opeřenci bez nehod, je dobré dát si pozor na velké prosklené plochy. Dnes je moderní stavět domy s krásnými velkými okny, ale ptáci do nich mohou snadno narazit. Čím větší prosklená plocha, tím větší riziko nárazu.

Zabezpečit se dají snadno. Existují speciální samolepky, které lidské oko téměř nepostřehne. Pokud nechcete nic kupovat, můžete je klidně vyrobit doma. Siluety dravců můžete často vidět na zastávkách nebo budovách škol a školek, kde si je většinou vyrábí přímo děti, takže se i něco přiučí. To samé můžete udělat i vy a strávit společný čas s dětmi užitečnou tvorbou.

Když někdy pozoruji ptáky jen tak z okna, občas mě napadne, že bych se chtěla na svět podívat z té jejich perspektivy. Odletět kousek dál a dívat se na svět pode mnou z větší výšky.

Doufám, že i Vy si na své zahradě užíváte prozpěvující ptáky. Pokud to není úplně podle Vašich představ, tak se můžete v mém e-booku Tajemství přírodní zahrady podívat, jak dostat do zahrady spoustu rozmanitého života, nejen z ptačího světa.