Letošní zima je tak trochu pohádková. Leden i únor byly převážně na sněhu, mrzne, až praští, jaro v nedohlednu. Alespoň nám to vynahradilo loňský rok.

Už jsem si asi tak nějak zvykla, že nebývají bílé Vánoce, i když mě to vždycky moc mrzí. Sníh totiž od dětství miluju a loni skoro žádný nebyl. Celkově ta loňská zima moc zimou nebyla. Střídal se lehký mráz, pořádný vítr a jarní počasí. Jen ten konec byl trochu bílý.

Vzpomínám si, jak jsem nechtěla věřit svojí babičce, když mi vyprávěla, že jako malá holka bruslila na zamrzlé řece (já jí zamrzlou v životě neviděla). Dost možná jednou moje vnoučata nebudou chtít uvěřit mně, že býval sníh o Vánocích a že jsem ještě v březnu lyžovala na českých sjezdovkách.

Pamatuji si ty zimy totiž trochu jinak. Když mi bylo asi deset let, začali jsme s rodinou pravidelně jezdit do Krušných hor lyžovat. Jeden týden, vždycky stejná chalupa. Většinou se kvůli škole vybíral termín kolem jarních prázdnin, a v prvních letech několikrát vyšel na březen. I tak bylo sněhu požehnaně.

Čím jsme byli starší, tím dřív se na chatu jezdilo. Ne že by už nezáleželo na termínu jarních prázdni, jenže v březnu už nebyl sníh jistotou. Teď už si březnové lyžování užijete jen ve vybraných střediscích nebo si musíte zajet mimo republiku.

Letos nám to lyžování taky moc nevychází, i když za to výjimečně nemůže počasí. Tak jako tak, lyžařská střediska v Čechách většinu posledních let musí uměle zasněžovat, aby vůbec mohla zahájit sezónu. Jenže to není úplně ideální.

Problematika umělého zasněžování se neřeší až tak často, ale podle mě rozhodně stojí za pozornost – pojďme se tedy podívat, zda je sníh jako sníh.

Trocha teorie

Technické zasněžování se v mnohém odlišuje od přírodního sněhu a přináší sebou také řadu negativních vlivů na přírodu kolem nás. Asi se mnou nebudou souhlasit provozovatelé sjezdovek, kteří jsou závislý právě na sněhové pokrývce. Ovšem důkazy o nevhodnosti technického sněhu zde jsou, i když by si jistě zasloužili podrobnější výzkum.

1) Vliv na krajinu

V první řadě je důležité upozornit, že pokud dojde k odlesnění svahů pro budoucí sjezdovku, zvýší se eroze a zmenší se lesní plocha, zároveň tím dojde k trvalé změně krajinného rázu. Následně mají sjezdovky díky úpravám výrazně zpevněný povrch.

2) Rozdílné vlastnosti

Hlavním rozdílem, který lze pozorovat, je tvar sněhových částic. Pokud se vyrábí technický sníh, dochází k mrznutí sněhové částice z vnější strany a vznikne tak pravidelná kulová struktura. Naopak vločka přírodního sněhu vzniká tak, že mrzne od středu a postupně se zvětšuje.

Protože se technický sníh většinou vyrábí z povrchové vody, obsahuje mnohem více minerálů a iontů, má tedy zásaditější pH.

Důležitým rozdílem je také hustota sněhu. Přírodní sníh má v každé sněhové vločce dostatek vzduchových částic, proto má nižší hustotu než technický sníh. S tím souvisí teplota pod sněhem, neboť při úpravě sjezdovek může půda promrznout dokonce více než na -10 stupňů, kdežto za běžných podmínek teplota půdy pod sněhem pod bod mrazu téměř neklesá.

3) Vliv na vodu

Existuje několik možností, odkud čerpat vodu k výrobě technického sněhu.

a) Povrchová voda – tato možnost ovlivňuje přírodu asi nejvíc, protože v době nejnižšího průtoku vody v tocích, dochází zároveň k jejímu největšímu odběru pro zasněžování. V tomto případě nejvíc záleží na místě odběru vody a na velikosti toku.
b) Retenční nádrže – jsou většinou plastové nádrže, které se zabudují do země. Je možné zde vodu zadržovat a následně ji využít k zasněžování. Zabudování nádrže vyžaduje určitý zásah do krajiny a navíc se v podstatě neví, co taková plastová nádrž udělá časem s půdou nebo třeba s podzemní vodou.
c) Pitná voda – ano, vodu pro zasněžování je možné odebírat také z vodovodního řádu. Já si ale myslím, že takovéto plýtvání nemusíme dále rozebírat, každému je asi jasné, že je to nejméně vhodná možnost.

Víte, že? Pokud dojde ke ztrátě průtoku v korytě toku (například vlivem nadměrného odběru), nemohou organizmy přezimovat v sedimentu a vymrznou?

Častým argumentem bývá, že se díky zasněžování voda v krajině přeci zadržuje, obzvlášť v retenčních nádržích, a tím se přeci vytváří zásoba vody pro období sucha. Bohužel si ale musíme uvědomit, že zásoba se vytváří v době hojnosti a používá se v době nedostatku. Když si odmyslíme fakt, že vody v posledních letech nebývá zrovna dostatek, musíme počítat také s tím, že se jí část prostě vypaří. Potom se opravdu zbytek vrátí do toku, ale obvykle v době tání, tedy rozhodně ne v období nedostatku vody.

Víte, že? Například v alpských areálech se při zasněžování počítá se ztrátou vody odparem až 30%?

Největším problémem je ale kvalita vody. Přírodní sníh vzniká z dešťové vody, ve které v podstatě nejsou žádné rozpuštěné látky. Naopak technický sníh vzniká většinou z vody povrchové, která je bohatší na minerální látky. A to nepočítám veškeré znečištění, které vzniká během lyžařské sezóny.

Kvalitu vody mohou navíc ještě zhoršit přidávaná aditiva, která se často při umělém zasněžování používají. Běžně se jedná o různé chemické přípravky na bázi dusíku či chlóru. Hlavní efekt je ten, že voda z děla rychleji zmrzne, a navíc může zmrznout a zůstat ve formě sněhu i při vyšších teplotách.

Navíc se celková spotřeba vody díky rozrůstání areálů a menšímu úhrnu sněhových srážek neustále zvyšuje.

Víte, že? Na zasněžení 1m3 sjezdovky je potřeba zhruba 200 – 500 litrů vody?

4) Vliv na půdu a rostliny

Díky tání sněhu, který je bohatší na minerální látky, se do půdy dostává velké množství živin, což následně ovlivňuje druhové složení. V podstatě tím dochází ke snižování biologické rozmanitosti na lokalitě.

U technického sněhu, dochází k pomalejšímu tání, které je způsobeno vyšší vrstvou sněhu a jeho zhutnění těžkou technikou, než je tomu u sněhu přírodního, takže umělá sněhová pokrývka vydrží o několik týdnů déle. Tím se uměle prodlužuje zima a zkracuje vegetační sezóna. To se následně projeví opět v podobě změn druhového složení.

Závěrem
Většina výpočtů o spotřebě vody k umělému zasněžování vychází z předpokladu, že nikdo nikdy nepřekročil limity, které jsou uvedeny v povolení vodoprávních úřadů.
Přírodní procesy jsou komplexním systémem, jehož fungování ne vždy rozumíme. Nejsme většinou schopni předem určit, jaké dopady budou mít změny, které bez předchozího zkoumání plošně praktikujeme.